Česká republika

StB, sídlo, II. správa MV, věznice kontrarozvědky, tajná věznice, únosy StB Verified

"Komunisté? Co slovo, to lež. Co čin, to zločin.“ Josef Čapek

0 / 5
Compare Add to favorites

StB, sídlo, II. správa MV, věznice kontrarozvědky, tajná věznice, únosy StB, mučení, komunistický teror

Do 30. 6. 2011 se ulice Ronalda Reagana jmenovala Dr. Zikmunda Wintra. Hlavní budova, též budova „A“ nebo také „stará budova“. S budovou sousedí tzv. novostavba Wintrova „B“. V hlavní budově, lemující ulici Ronalda Reagana, sídlila na konci čtyřicátých let „skupina BAa Ministerstva vnitra“, jinak řečeno „vnitřní Státní bezpečnost“ se svými operativními sektory: I. (obranné zpravodajství), II. (vnitřní zpravodajství), III. (hospodářské zpravodajství), IV. (výkonné), V. (realizační, tedy „zatykaci“ sektor). Od května 1950 do října 1953 zde úřadoval ministr tehdy existujícího Ministerstva národní bezpečností (nejprve do ledna 1952 Ladislav Kopřiva, po něm Karol Bacílek), dále ministrův kabinet, náměstci se svými sekretariáty a Hlavní správa Státní bezpečnosti, to znamená tehdy vedení StB a další podřízené útvary StB. Souběžně existující ministerstvo vnitra v té době mělo v kompetenci pouze civilně správní agendu a nadále užívalo známou budovu na třídě Obránců míru (dnes Milady Horákové). Budova „A“ v ulici Dr. Zikmunda Wintra tak velkému množství příslušníků StB sice nestačila, nicméně se na věci nic nezměnilo až do podzimu 1953, kdy bylo MNB opět zrušeno a Státní bezpečnost se stala opět a natrvalo součástí ministerstva vnitra. V období 25. dubna 1950 až 1951 byla v suterénu dislokována „Věznice v budově A Ministerstva vnitra“ pro krátkodobé vazby Velitelství StB. Poté, od listopadu 1951 až do 14. září 1955, tajná operativní věznice kontrarozvědky Státní bezpečnosti (II. správy MV). Sloužila především kontrarozvědce StB k tajnému věznění a vy-slýchání osob zadržených při ilegálních přechodech československých hranic s Rakouskem a SRN. Cílem bylo „převerbovat“ zadržené agenty a vyslat je do zahraničí. Tajné věznice využívaly i jiné součásti StB, jejichž příslušníci do jejích prostor vozili tajně zatčené (ve skutečnosti unesené) československé občany a nutili je ke spolupráci s StB. Příslušníci StB ve věznici zřejmě neužívali vůči vězňům fyzické násilí, mučili je ale izolací (mnohaměsíční věznění na samotkách bez jakéhokoliv kontaktu se světem) a nedostatečným hygienickým a zdravotním zajištěním. Do 14. září 1955, kdy byla zrušena, jí prošlo asi 600 osob. Jedním z těchto mimo-řádných vězňů byla v roce 1952 například známá spisovatelka Lenka Reinerová, která dobu věznění později reflektovala i ve své literární práci. Do 7. října 1953 tu sídlil sektor BAb (zahraniční zpravodajství, tedy rozvědka) později Správa zahraničně politické rozvědky. V roce 1964 se zde připravovala podle dokumentace Vojenského projektového ústavu Praha dostavba. Starý objekt ve Wintrově ulici tak spolu s nově vybudovaným objektem vytvořil ucelený komplex hlavních technických součástí centrály ministerstva vnitra. Měl se tu umístit vývojový úsek, úsek výkonné operativní techniky s úsekem specielní techniky, Správa operativní techniky, dále technická součást I. správy MV (rozvědky) a Zvláštní správa MV (šifrování). Těmto pracovištím měla sloužit zázemí: zdravotní středisko, vrátnice, halové garáže pro třicet osobních vozidel, „varný blok“ a jídelna. Do starého objektu se umístil výrobní a ekonomický úsek Správy operativní techniky a Správa spojení SNB. Soustředěním se tak mohly uvolnit prostory Pražského hradu, kde pracovala Zvláštní správa MV, dále objekt „Kapucín“ na Hradčanech, kde se nacházela technická součást I. správy MV (viz Kapucínská 214/2) a objekt Výzkumného ústavu IX. správy MV a technického pracoviště Zvláštní správy MV v Ruzyni. Uvedený plán se ve druhé polovině šedesátých let realizoval. V roce 1984 je v areálu skutečně doložena dislokace VI. správy SNB (162 kanceláří a 3 221 m2 plochy). Tento centrální útvar Státní bezpečnosti zajišťoval nasazování a využívání zpravodajské techniky a technických úkonů (odposlechy, cenzura pošty, tajné pronikání do objektů atd.) pro potřeby operativních útvarů Státní bezpečnosti. Technická správa FMV (vývoj operativní techniky) zde měla 130 kanceláří ním se tak mohly uvolnit prostory Pražského hradu, kde pracovala Zvláštní správa MV, dále objekt „Kapucín“ na Hradčanech, kde se nacházela technická součást I. správy MV (viz Kapucínská 214/2) a objekt Výzkumného ústavu IX. správy MV a technického pracoviště Zvláštní správy MV v Ruzyni. Uvedený plán se ve druhé polovině šedesátých let realizoval. V roce 1984 je v areálu skutečně doložena dislokace VI. správy SNB (162 kanceláří a 3 221 m2 plochy). Tento centrální útvar Státní bezpečnosti zajišťoval nasazování a využívání zpravodajské techniky a technických úkonů (odposlechy, cenzura pošty, tajné pronikání do objektů atd.) pro potřeby operativních útvarů Státní bezpečnosti. Technická správa FMV (vývoj operativní techniky) zde měla 130 kanceláří

Pokud by se mělo mluvit o některé části Prahy jako o čtvrti Státní bezpečnosti, v padesátých letech to rozhodně byla Bubeneč. Snad tomu bylo proto, že čtvrt s honosnými a bohatými budovami nabízela po válce množství konfiskátů. A vily obklopené zahradami poskytovaly dostatek klidu pro skrytou práci StB. Žádný chodec a tím spíše automobil nemohl v klidných ulicích uniknout pozornosti ostrahy.

Databáze Vás tímto seznámí s autentickými budovami a místy, na nichž působila před rokem 1989 Státní bezpečnost a některé jiné složky represívního aparátu totalitního režimu. Zároveň přináší i širší a přehledný souhrn informací o různých složkách StB, jejich struktuře a funkcích a dodává těmto údajům nový význam a atraktivitu zasazením do rámce města změněného během uplynulých více než dvaceti let. Svým zaměřením je tento průvodce zatím unikátní. Stano-vit místa působení StB je totiž poměrně obtížné, protože jed-ním z atributú StB bylo přísné utajení. To se důsledně týkalo i objektů, v nichž StB působila. Kromě budov úřadů a věznic užívala StB ke schůzkám s agenty i byty a další prostory. Protože se jedná rovněž o místa spojená s činností StB, je toto téma přiblíženo informativním textem a přílohou s výběrem adres těchto bytů. Od nedávné doby má veřejnost možnost seznamovat se s fotografiemi, které StB tajně pořizovala při sledování osob, některé z nich jsou i zde. Hlavní část Databáze tvoří hesla věnovaná jednotlivým budovám, která obsahují identifikační údaje a reflektují historický, stavební a uživatelský vývoj místa včetně snímků zachycujících současný stav těchto domů. Fotografování v době působení StB bylo prakticky vyloučené, takže existuje jen velmi málo autentických fotografií.

Státní bezpečnost (zkratka StB, hovorově estébáci, slovensky Štátna bezpečnosť, ŠtB) byla československá politická policie, která byla ihned od svého vzniku v roce 1945 pod kontrolou KSČ, díky obsazení Ministerstva vnitra ministrem Václavem Noskem, a sloužila k ovládnutí mocenských pozic a likvidaci protivníků komunistického režimu. Vznikla 30. června 1945 jako jedna z neuniformovaných složek Sboru národní bezpečnosti (SNB). Po roce 1948 byla jedním z hlavních nástrojů komunistického teroru. Zanikla rozkazem ministra vnitra Richarda Sachera 15. února 1990 a některé její úlohy převzal nově vzniklý Úřad pro ochranu ústavy a demokracie FMV.
Práva a povinnosti StB stanovil zákon č. 149/1947 Sb., který zároveň předpokládal její budoucí sloučení s kriminálními složkami. K prosinci 1947 k ní byly přičleněny zpravodajské složky a novelizovaný zákon o národní bezpečnosti 286/1948 Sb. ještě rozšířil její pravomoci. V tomto údobí již bylo jejím úkolem identifikovat, vyšetřovat a zpracovávat (případně i likvidovat) oponenty KSČ a komunistického režimu.

Hlavním sídlem StB byla budova v pražské Bartolomějské ulici (slangově tzv. kachlíkárna; dnes objekt využívá Policie ČR), jako snad nejbrutálnější vyšetřovna nechvalně proslul tzv. hradčanský Domeček. StB užívala mnohé objekty také konspiračně, tak např. část břevnovského kláštera (malý nebo také Sartoriův konvent) využívala pod názvem „Montážní ústav“.

StB představovala od počátku komunistický útvar, který již v letech 1945-1948 prováděl protizákonné operace ve prospěch KSČ, jako bylo sledování a odposlouchávání významných členů ostatních stran či vytváření falešných důkazů, které měly očernit a zlikvidovat odpůrce KSČ.
Známy jsou takovéto dehonestační akce okolo Sergeje Ingra, Vladimíra Krajiny, Prokopa Drtiny a Petra Zenkla (neúspěšné) a představitelů Demokratické strany (Ján Kempný, Miloš Bugár), které uspěly a oba poslanci, kteří se nechali vydat trestnímu stíhání, aby se před soudem očistili, byli na základě podvržených důkazů odsouzeni do vězení.
Již v této době používala StB nezákonné metody jako bylo mučení, vynucování přiznání a aplikování drog. Po únoru 1948 tyto praktiky staly naprosto běžnými a obecnými, notně podporovány sovětskými školiteli a pozorovateli. Byly hojně používány zejména při přípravě vykonstruovaných procesů proti politickým a ideovým odpůrcům komunismu či nespolehlivým občanům. Případy úmrtí nebo doživotního zmrzačení vyslýchaných byly tolerovány, nebo dokonce považovány přímo za žádoucí. Po výslechu StB zemřeli například filozof Jan Patočka, Karel Lukas či kněz Josef Toufar. StB též s nejvyšší pravděpodobností prováděla vraždy nepohodlných osob, (např. Přemysl Coufal, Pavel Švanda). Značný vliv měli v 50. letech uvnitř StB poradci z řad NKVD.
StB také odpovídala za zřizování pracovních a koncentračních táborů, vedla je a sledovala (či přímo řídila) zacházení s politickými vězni. Její příslušníci se v těchto pozicích dopouštěli mimořádně krutých vražd, zejména v padesátých letech.
Agenti StB v 50. letech podnikali ilegální akce i v zahraničí, známý je například únos posledního předúnorového předsedy ČSSD Bohumila Laušmana, který emigroval, z Rakouska zpět do Československa (1953).
Podle řady autorů, odborníků i vyšetřovatelů zločinů StB (např. Pillerova komise, Antonín Kratochvil, Karel Kaplan) byli vyšetřovatelé StB (zejména v období největšího teroru) v drtivé většině lidé bez zkušeností a schopností, kteří neuznávali a nebo neznali zákony a jedinou autoritou pro ně byla strana a její přání. Nedostatky důkazů i vlastních schopností nahrazovali krutými metodami výslechů. Někteří autoři srovnávají StB s gestapem (např. Antonín Kratochvíl, Vladimír Škutina, Artur London), někteří pak podotýkají, že gestapu šlo více o „skutečné viníky“. Podobně hovořil i bývalý příslušník StB z 50. let Miloš Kocman. Podle bývalého disidenta Petra Placáka se příslušníky StB nestávali lidé z ideologických důvodů, ale proto, že toužili po moci nebo kariéře. Pokud vstoupili do KSČ, udělali to kvůli kariérnímu postupu či získání dalších výhod.
Bývalí příslušníci StB, pokud sloužili u policie i po roce 1990, navíc ke svým normálním důchodům pobírají i pravidelné měsíční renty, jejichž výše začíná na deseti tisících korunách, ovšem výjimkou nejsou ani mnohem vyšší částky.

Seznamy příslušníků a spolupracovníků StB
Po listopadu 1989 se na veřejnosti objevily první, neúplné, seznamy příslušníků a spolupracovníků StB, tzv. „Cibulkovy seznamy“. Reakce některých z těch, kteří byli v seznamech uvedeni, vyšly v knize Osočení (Toronto 1993, Brno 2000), kde někteří tvrdí, že se do Cibulkových seznamů dostali neprávem, jiní vysvětlují okolnosti vzniku spolupráce.
O více než desetiletí později, v březnu 2003, zveřejnilo Ministerstvo vnitra další, také neúplné seznamy. Ty jsou (zejména pokud jde o spolupracovníky) předmětem soudních sporů, které mají dosáhnout vymazání záznamů těch, kteří se cítí být zaneseni neoprávněně. Hlavní problém těchto seznamů je, že až na nepatrné výjimky se zakládají pouze na archivních svazcích – tj. obsahují pouze jména příslušníků a spolupracovníků, kteří ukončili spolupráci nebo pracovní poměr před rokem 1989 a jejichž svazky byly tudíž v době mocenských změn uloženy v archivu a nemohly být proto zavčas zničeny.
V únoru 2007 informoval ministr vnitra Ivan Langer o projektu Otevřená minulost, jehož cílem má být „co nejúplnější otevření a přiblížení archivních fondů všem občanům České republiky“
„Realizuji projekt Otevřená minulost, v jehož rámci chci maximálně zpřístupnit archivy bývalé StB. Zřídil jsem Archiv bezpečnostních složek a noví lidé, kteří tam přišli, jsou pro mě nadějí, že se to podaří. Prvním krokem bylo propuštění 8 bývalých pracovníků StB, kteří tam do té doby pracovali.“ (Ivan Langer)
„K úplnému odtajnění by mohlo dojít do deseti let.“ (Pavel Žáček)
Svědectví o přístupu k podezřelému ve vyšetřovací vazbě: „… manželka se má připravit na vystěhování, neboť Miroslav Sýkora „dostane provaz“.
Struktura Státní bezpečnosti se v průběhu její existence mnohokrát měnila.
Po reorganizaci ze dne 1. července 1974 měla následující strukturu:
I. správa FMV (SNB) – Hlavní správa rozvědky
II. správa FMV (SNB) – Hlavní správa kontrarozvědky pro boj proti vnějšímu nepříteli (ochrana proti zahraničním špionům)
III. správa FMV (SNB) – Hlavní správa vojenské kontrarozvědky
IV. správa FMV (SNB) – Správa sledování
V. správa FMV (SNB) – Správa ochrany stranických a ústavních činitelů
VI. správa FMV (SNB) – Správa (výkonné) zpravodajské techniky
X. správa FMV (SNB) – Správa kontrarozvědky pro boj proti vnitřnímu nepříteli (disidenti, chartisté, kněží, mládež apod.)
XI. správa FMV (SNB) – Správa kontrarozvědky pro ochranu ekonomiky
XII. správa FMV (SNB) – Správa kontrarozvědky v Bratislavě
XIII. správa FMV (SNB) – Oborové výpočetní a informační středisko Státní bezpečnosti
XIV. FMV (SNB) – Správa kontrarozvědky pro boj proti mimořádným a zvláštním formám trestné činnosti
Správa vyšetřování Státní bezpečnosti
Odbor vyšetřování Státní bezpečnosti ve vojenské kontrarozvědce
Správa pasů a víz
Statisticko evidenční odbor
IV. odbor FMV (SNB) – Odbor zahraničního tisku
Odbor vyšetřování Státní bezpečnosti ve vojenské kontrarozvědce byl zrušen v roce 1979, XIII. správa v roce 1982. Statisticko evidenční odbor byl od roku 1981 přiřazen pod XIII. správu. V roce 1985 byla zrušena XIV. správa a její úkoly byly rozděleny mezi II. a XI. správu a Odbor zvláštního určení (tzv. „červené barety“ proslulé brutalitou během demonstrace 17. listopadu 1989). K poslední reorganizaci došlo k 1. srpnu 1988. II., X. a XI. správa byly sloučeny do jednoho útvaru s názvem II. správa SNB – Hlavní správa kontrarozvědky SNB pod vedením Karla Vykypěla.

Zdroj, odkazy:

https://en.wikipedia.org/wiki/StB
http://www.cibulka.com/
https://www.abscr.cz/jmenne-evidence/

  • Address Ronalda Reagana 299/2
    Pelléova 299/19
    160 00 Praha 6 – část obce Bubeneč
    Hlavní město Praha
    kraj Hlavní město Praha
    Česko

Post New Review

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Header Position
Submenu Style