Orličtí vrazi, poprava za jízdy v autě, vražda Aleše Katovského Verified

Orličtí vrazi, poprava za jízdy v autě, vražda Aleše Katovského

Vražda Aleše Katovského. V roce 1991 se Kopáč seznámil s podnikatelem Alešem Katovským. Tomu začal dělat bodyguarda a získal si jeho důvěru. Černý přišel s nápadem, jak se podnikatele zbavit a jeho peníze si přivlastnit. Dne 5. dubna 1991 odjeli Kopáč a Katovský do Rudné. Tam již čekal Černý jako zájemce o valuty. Katovskému sdělil, že u sebe nemá potřebnou částku ke směně a požádal ho o odvoz. Při cestě pak Černý ze zadního sedadla střelil řídícího Katovského do hlavy za železničním přejezdem v místě, kde ulice Na Radosti přechází v ulici Plzeňská v Praze-Zličíně. Auto se stalo neovladatelným a hrozila srážka s autobusem. Nakonec se jim však podařilo zastavit.
Kopáč a Černý přijeli na skládku, tam tělo zabalili do role pletiva, uložili do kufru auta a odjeli na Žďákovský most pod přehradou Orlík, odkud pak tělo shodili do vody. Vraždou si přišli na 800 tisíc Kčs. Auto pak Černý prodal v autobazaru.

Když se přiblížili k plánovanému místu, otočil se pro jistotu na Luďka a začal nevázaný hovor. Nehodlal požádat o zastavení, třebaže vzhledem k požití piv se mu dost chtělo takové možnosti využít. Nevěřil svému usměvavé-mu příteli a stále cítil, že ve vzduchu visí napětí. Divné bylo především to, že Luděk nemluvil. Nevymlouval se za selhání obchodu. Na něco se soustředil. Na něco, co roz-hodně není dobré. „Kdy přijdeš zase do Podolí?“ zeptal se Kopáč a otočil se tak, aby mohl nenápadně prostrčit ruku mezi sedadly a zavrtěním dlaně dát najevo, že od vraždy odstupuje. Dočkal se odpovědi, která ho sice příliš nezajímala, zato měl činnost na zadním sedadle pod kontrolou. Minuli nebezpečný úsek a přibližovali se ke světlům lidských obydlí. Město bylo na dosah. Karel Kopáč se uklidňoval, strach z vraždy mizel. S úlevou se zahleděl na cestu, běžící jim vstříc mezi dešťovými kapkami. Automobil se přiblížil k železničnímu přejezdu a řidič zpomalil. V té chvíli se uvnitř ozvala ohlušující rána. V uzavřeném prostoru je zvuk výstřelu naprosto ochromující, zejména pro člověka který to nečeká. A všechno mluví pro to, že Karel Kopáč tehdy výstřel nečekal. Otočil se k Černému a zařval: „Co děláš, ty hovado?“ Vzápětí zahlédl, jak hlava Aleše padá dozadu, auto na kolejích poskočilo a potom se hlava člověka, který v mži-ku nejevil známky života, bezvládně stočila dopředu a do-padla na volant. Stejně bezvládná noha však současně stlačila pedál plynu k podlaze. Automobil, řízený mrtvým člověkem, se prudce rozjel s kopce směrem k rušné křižovatce. Na dlouhé výčitky nebyl ani zlomek času. Kopáč se instinktivně chopil volantu. Proti nim vyjelo ze zatáčky auto a nikdo z dvojice živých nezapochyboval o tom, že nastala chvíle zkázy i pro ně. Prudce zrychlující auto, řízené mrtvolou, se řítilo s kopce přímo do rušného provozu. Chyť volant,“ vyjekl Kopáč. Černý se vrhl mezerou mezi opěrkami k volantu a Kopáč se sehnul k podlaze s jedinou touhou, okamžitě odsunout nohu Katovského z plynu. Jakýmsi zázrakem se mu to podařilo včas, motor se uklidnil a dalším zázrakem se vůz zastavil nedaleko křižovatky, ubrzděn tlakem Kopáčovy ruky na brzdový pedál. Stáli několik metrů před zastávkou městského autobusu.

Jak se mohlo stát, že se Katovský neotočil v té krátké chvíli, když ucítil u hlavy blízkost zbraně? Proč nepohlédl do zpětného zrcátka, když Černý vytahoval pistoli? Jak se mohlo stát, že se nesrazili s protijedoucím autem, když se řítili s kopce s vozem, který nikdo neřídil? Vždyť toho dne se na silnicích určitě zabilo několik lidí za mnohem menší prohřešky proti pravidlům silničního provozu, než jakým je zastřelení řidiče za jízdy. Jak je možné, že si ni-kdo cizí nepovšiml mrtvého spolujezdce? Proč nevzbudila žádnou pozornost jízda nákladního automobilu, jedoucího uprostřed noci třicetikilometrovou rychlostí? Proč se na mostě nestřetli s policejní hlídkou právě v oka-mžiku, když vytahovali pletivo s mrtvolou z korby?

„Přijeď po šestý k hotelu Zelená lípa v Motole!“ Navržené místo bylo vybráno jako nejvhodnější k opuštění Prahy směrem na Rudnou. To, že se opět jednalo o místo proti motolskému krematoriu, jakoby znovu zařídil zlomyslný osud. Třebaže Lipoveci nebyl důvěřivý a byl ozbrojen nožem, se kterým pravděpodobně uměl velmi dobře zacházet, byl naposledy spatřen právě tam. Na dohled od místa, kde zastavilo auto, řízené mrtvým Katovským.

I. obviněný Kopáč a obviněný Černý  dne 5. 4. 1991 vylákali na údajnou směnu valut Aleše Katovského, kterého Černý po předchozí dohodě s Kopáčem usmrtil.

Výpověd‘ obžalovaného Kopáče, která je naprosto odmítána obžalovaným Černým, je potvrzována jednak nálezem těla poškozeného na místě, které obžalovaný uvedl, jednak tím, že s tělem bylo naloženo tak, jak obžalovaný Kopáč uvedl, i tím, že v tomto případě šlo pouze o jediný výstřel, jehož poloha také odpovídá tomu, že na poškozeného bylo vystřeleno zezadu. V tomto případě nejsou žádné pochybnosti ani o totožnosti poškozeného. Dále je potvrzováno smlouvou o zapůjčení vozidla zn. Avia 21 V, že dne 4. 4. 1991 si obžalovaný Černý toto vozidlo zapůjčil a vrátil jej místo 5. 4., jak bylo původně dohodnuto, až dne 6. 4. 1991. Bylo ujeto 462 km.

Orličtí vrazi je označení pro pět českých sériových vrahů, kteří v letech 1991–1993 zavraždili pět lidí, vesměs podnikatelů, za účelem peněžního zisku.

Zdroj, odkazy:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Orli%C4%8Dt%C3%AD_vrazi

https://www.databazeknih.cz/knihy/kauza-orlik-87375

Video: