Orličtí vrazi, vražda Aleše Katovského, pletivo s tělem Verified

Orličtí vrazi, vražda Aleše Katovského, pletivo s tělem

U bývalého lomu nedaleko Rudné, ošklivého a zapomenutého místa se skládkou, se za-stavilo auto s mrtvým. Tak, jak je to známé, jak je to časté a jak je to nakonec logické. Odpověď na otázku, jak se zbavit mrtvého spolujezdce, nebyla stále dořešena. „Znova ti říkám, že zalít ho betonem je volovina,“ trval na svém názoru Kopáč, který se během zpáteční jízdy vzpamatoval, a po šoku z prožité hrůzy se mu vrátilo racionální uvažování. „Úplná blbost.Jak ho chcete z té vany dostat? Vždyť to bude strašně těžký.“ Černý míval jednoduché představy. „Zalijeme, zabetonujeme, zlikvidujeme,“ odpověděl s naprostou samozřejmostí. V kolika filmech se to tak už stalo a bylo to podle skutečných událostí. Svět je přece tak jednoduchý. Za-mordovat. Zlikvidovat. „Nech to na nás,“ trval na své původní představě.

„Tady na tý skládce musíme najít něco těžkýho. Ňákej kus železa nebo takovýho něco…“ Kopáč vystoupil z vozu a rozhlédl se po skládce. Obloha byla zatažená a takové nebe je v noci úplně černé. Na-prosto černá byla všechna místa, na něž nedopadalo světlo reflektorů vozidel, náhodně projíždějících po dost vzdálené silnici. „Kufr! Otevři ho!“ zavelel. „Dáme ho zatím tam. Tohle musíme udělat hned. Pak jdeme něco hledat.“ Lidé, kteří později udivili svět tím, do jak malého prostoru se mrtvý člověk vejde, se začali marně pokoušet umístit svou první mrtvolu do kufru osobního automobilu. „víš co? Odtáhnem ho kus dál a zahrabeme ho zatím do listí,“ řekl Černý, jemuž se nápad s hlubokou vodou velmi zalíbil. To přece také bývá ve filmech. dojedu pro Avii,“ dodal. „A já tu s ním zůstanu sám?“ „Někdo ho musí hlídat.“ „Kdy se vůbec vrátíš?“ „Tak za hodinu. Zkus tu zatím najít něco na zatížení! Přivezu taky baterku.“ Karel Kopáč si uvědomoval, že plán na vhození mrtvé-ho do vody je určitě nejlepší. Dojde k tornu za noci, voda se zavře a bude klid. „Zůstanu,“ kývl. Čekat sám s mrtvolou ve tmě není nic příjemného, ale vrazi se musí s takovými drobnými nesnázemi smířit. Ostatně mrtvola kterou jsem zabil já, by neměla nahánět tolik strachu, jako dílo někoho cizího. Odtáhli tedy mrtvého co možná do největší trny a tělo přikryli vrstvou listí. Černý odejel v autě oběti a Kopáč s ní zůstal ve tmě deštivé noci. Tma, ticho a hromada listí ve tvaru lidského trupu, nabývající čím dál tím zřetelnějších obrysů, tak jak se lidské oko přizpůsobovalo tmě.

Do nějaké podobné, neveršované podoby shrnul své úvahy. Úvahy vraha, který vraždil poprvé. Možná přemýšlel během hledání onoho těžkého předmětu, ke kterému chtěli mrtvolu připevnit. Na každé skládce je plno těžkých předmětů. Začal rozeznávat siluety věcí kdysi dávno kýmsi odhozených, nepotřebných a rezivějících. „Nějakou železnou tyč a drát. Musí se přece něčím při-vázal Až přijede Luděk s baterkou, anebo najede sem a posvítí reflektory. Nejspíš někam sem. A co tenhle sloupek?“ Kopáč nahmatal vyvrácený ocelový sloupek s pevně držící zbylou částí betonového základu. „To by mohlo bejt dost těžký. A přivázat ho nějakým drátem. Tady je něco.“ Chytil kus drátu vyčnívající ze smetiště a trhl s ním ve snaze vyrvat ho ven. Spolu s ním se pohnul celý válcovitý útvar, držící však pevně v povrchu skládky. Vzápětí nahmatal celou roli drátěného plotu, prorostlého ostatním odpadem. Mohl to být plot od skla-du nějakého svinstva, mohl to být kus plotu kolem některé z hezkých zahrad v okolí. Každopádně žádný z lidí. kteří ho vyhodili, nemohl tušit, že právě tu věc, které se zbavil jako věci určené k zapomnění, budou jednou fotografovat štáby televizí jako věc určenou k zapamatování. Srolovaný drátěný plot byl okamžitě uznán jako vhodná rakev, naservírovaná vrahovi přímo pod nos. Další prohledávání skládky už ani nemělo smysl. Karel Kopáč se pomalu vracel k mrtvému tělu a zřejmě si trochu od-dechl. Problém byl vyřešen. Teď jenom počkat na slíbenou Avii. Kufr s penězi, ležící blízko původního majitele poskytoval Kopáčovi dostatečnou záruku, že se kumpán vrátí. Rozpršelo se hustěji a kapky byly větší. I ten dešť jako by se snažil potvrdit, jak je zabíjení snadné. Krev bude spláchnuta a zmizí i její pach. Když se této noci zvládne vražda nepřipravená a potrhlá, musí se později zvládnout i vraždy připravené. Kopáč nevěděl jak dlouho čeká, když se v dáli objevila světla automobilu a potom se ozval i jeho zvuk. Rychle se schoval mimo předpokládaný dosah blížících se reflektorů. „Co když to nebude Černý?“ prolétlo mu hlavou. „Nebo co když to bude on, ale ještě s někým třetím? Do toho pletiva se k Alešovi ještě vejdu. A jsem to nakonec já, koho s ním viděli naposledy. Vekslák odjel se svou ochrankou a už je nikdo víc neviděl.“ Jenomže u skládky skutečně zastavila Avie a z dveří vystoupil Černý. Byl sám, ale místo směnárníka v saku stál nyní ve světle auta zedník navlečený do montérek. Kopáč vystoupil ze tmy. „Kde to má plachtu?“ podivil se. Nahlédl na korbu. Ležel tam pytel cementu, dvě dřevěné palety a kýbl od vápna. jedeme prostě ze stavby,“ řekl Černý přesvědčený o vlastní dokonalosti. „Hodíme na něj ty palety a potom ten pytel. Přivezl jsem ti i montérky.“ Ten kluk musel bejt připravenej, pomyslel si Kopáč. Možná to měl být cement k zazdění mrtvoly. „Cestou jsem na zatížení nic nehledal.“ „Tak mi posviť tímhle směrem,“ ukázal Kopáč na mís-to, kde objevil ideální rakev. Černý zamanévroval autem tak, aby jeho světlomety osvítily správné místo a aby předmět na správném místě byl jako správný uznán. Tělo Katovského svlékli a oděvy zabalili do balíku. Černý byl původně rozhodnut rozprodat svršky Katovského komukoli co nejrychleji. Vidina sebemenšího zisku vždy ochromovala jeho schopnost racionálního uvažování, ale Kopáč až příliš dobře věděl, že věci musí zmizet stejně jako tělo. Rozmotali drátěné pletivo a do jeho rozevřených plást-ví vložili tělo, aby ho pak co nejdůkladněji omotali. Síť spletených ok držela pevně, ale bylo příliš dobře vidět, co uvnitř skrývá. „Co když nás policajti cestou zastaví? Takhle to nemůžeme nechat,“ strachoval se Kopáč, který měl na svého společníka neustále navrch v množství reálných obav. „Naházíme na něj přece všechen ten sajrajt, co mám na korbě,“ řekl Černý, který nechápal, že válec pletiva s lidským tělem nelze zakrýt pytlem cementu, dvěma dřevěný-mi paletami a zbylá místa jediným kýblem. „Ne, to nepovezu,“ odmítl Kopáč. „Něčím to musíme přikrýt.“ A skládka jim opět byla příznivě nakloněna. Světlo reflektorů odhalilo téměř okamžitě hromadu starých plá-těných pydů. Nebyla to přesto nijak dokonalá práce, ale vpovrchním pozorovateli by měli vzbudit dojem stavebníků jedoucích na melouch. Uprostřed noci mohli ovšem oba muži vzbuzovat i stejně dokonalý dojem zední-ků, upalujících kamsi s kradeným materiálem. „Už to tak necháme, teď by nám museli vlízt na korbu a projet všechno baterkou,“ pobízel Černý opatrného Kopáče. „Nech to už bejt a jedem.“ Také Kopáč toužil mít už všechno za sebou.

Orličtí vrazi je označení pro pět českých sériových vrahů, kteří v letech 1991–1993 zavraždili pět lidí, vesměs podnikatelů, za účelem peněžního zisku.

Zdroj, odkazy:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Orli%C4%8Dt%C3%AD_vrazi

https://www.databazeknih.cz/knihy/kauza-orlik-87375

Video: