Smrt v Prokopském údolí, cesta na koupaliště Verified

Smrt v Prokopském údolí, cesta na koupaliště

Hledání se logicky zaměřilo na jedinou cestu, která ke koupališti vedla: Tedy kolem hřbitova, pak zvolna dolů mezi poli a loukami, až k rychlému srázu u lesíku Punčocha (správně „V Punčoše“, ale mezi lidmi se vžilo spíš první jméno) s vyšlapanou strmou cestičkou do skalnatého Prokopského údolí, které protíná kolej železniční trati Praha-Rudná.

Na poli, vrstevnicově nad místem činu, opravoval 8. 7. odpoledne svůj traktor svědek Suchý. V časovém rozmezí 14.30 až 15.45 hodin zaslechl směrem od údolí střelbu. Jednalo se prý o dvě skupiny výstřelů, z nichž v první bylo výstřelů více, snad čtyři nebo pět. Druhá série čítala výstřely tři.

K tehdejší jinonické atmosféře musíme dodat, že v lese se často pytlačilo, a to nikoliv jen oky nebo nástrahami. V údolních skalách si zas rádi zastříleli vojáci ze zdejšího, rádoby utajovaného útvaru, stejně jako amatérští milovníci palných zbraní.
Zkrátka a dobře – zvuky střelby tu nebyly ničím mimořádným.

Do policejního hledáčku se už 9. července 1968, tedy den po vraždě, dostala osoba teprve devatenáctiletého Františka Zenkra, tehdy bydlícího v nedalekých Hlubočepích.
Není bez zajímavosti, že mladíka jmenovitě zmínila ve své výpovědi pasačka Marešková. Podle ní byl Zenker u lesíku Punčocha pečený, vařený. A navíc divně kouká… Zenker se zas na oplátku vyjádřil, že mu Marešková připadá jako šáhnutá. Běžná averze dvou generací? Nepochybně.

Zdroj, odkazy:

https://www.databazeknih.cz/knihy/lovec-prizraku-lovec-prizraku-vrazdy-ktere-sokovaly-republiku-218897