Spartakiádní vrah, případ Marta, poslední vražda, sklep Verified

Spartakiádní vrah, případ Marta, poslední vražda, sklep

Případ Marta Michalčíková, 16. května 1985, Dejvice
Poslední vraždu spáchal Straka 16. května. V Dejvicích zatáhl do přízemí prodejny ovoce a zeleniny 30letou ženu, které okolo krku uvázal provaz opatřený uzly, který si za účelem vraždy donesl. Poté jí vyhrnul spodní část oděvu a znásilnil ji. Když stále chroptěla, utáhl jí okolo krku pásek od svetru a ramínko od podprsenky. Mrtvou okradl a jako vždy se vrátil do učiliště. Tělo objevil náhodný svědek druhý den. Žena po sobě zanechala 2 děti a není bez zajímavosti, že před svou smrtí mluvila o svém strachu z tohoto vraha. Vyšetřovatelům se z těla zavražděné podařilo opět získat biologické stopy krevní skupiny A. Stejně jako ve všech předchozích případech se našly také kovové částečky, které odpovídaly člověku, který se pohybuje ve strojírenském průmyslu. Útočil hlavně v neděli, takže se předpokládalo, že v týdnu má stálé zaměstnání. Straka tvrdil matce, že už v neděli odjíždí na internát, místo toho se však v noci pohyboval po Praze a hledal možné oběti.

Puškinovo náměstí v Praze 6 se stalo 16. května 1985 místem čtvrtého přepadení a třetí dokonané vraždy. Jiří Straka byl v tomto případě důsledný. Na krku oběti nalezli kriminalisté čalounickou niť upravenou do katovské smyčky, obtočené ramínko od podprsenky a pásek od svetru. Celkem tedy tři škrtidla.

Vedle věcí s nádechem možné tragédie se tou dobou v pražských Dejvicích odehrávaly i chvíle banální. Samozřejmě, vždyť takový je život. Zejména za socialismu…
Totiž: Paní Irena, šéfka prodejny Ovoce a zelenina na Puškinově náměstí, si chodila „udělat hlavu“ ke kadeřnici paní Marcele. Reciproce je nasnadě – Marcelka zas jednou týdně u Irenky nakupovala… Tentokrát se ovšem dámy domluvily telefonicky na výjimce: Irena měla v držení bezva šatičky, byly levně k mání – proč by si je Marcela nemohla během polední přestávky u ní v kanclu vyzkoušet?
Stalo se. Jenomže paní Marcela potřebovala taky na záchod. Místnůstka WC, patřící k prodejně, se v domě č. 633/13, nacházela v suterénu.
Bylo půl hodiny po poledni. Paní Marcela Maněvská, ze které se už za chvíli stane svědkyně, zamířila podle instrukcí do spodních útrob domu.
Vzápětí se ono Banální propojilo s Tragickým.
„Nevěděla jsem, kde je vypínač, ale bylo tam světla dost, abych našla ty správné. Letmo jsem něco v chodbě ve výklenku zahlídla, ale dost jsem spěchala. Takže mi až na WC došlo, že to něco byla nejspíš noha. Pomalu mi to docházelo, nechtěla jsem tomu ale věřit, a tak po vykonání malé potřeby, už cestou zpět, jsem se do výklenku podívala pořádně.
Poznala jsem, že tam leží na zemi ženské tělo, zdálo se mi, že je úplně svlečené, ale to jsem si nebyla jistá. Já jsem totiž hned začala na Irenu křičet, aby za mnou šla, ať se jde na něco podívat, že se něco stalo. Irena Chalupová přiběhla a když to viděla, tak se rozbrečela. Pak šla zatelefonovat na Veřejnou bezpečnost.“

Ohledání místa činu zahájili kriminalisté 16. května ve 13.30 hodin.
Věty v protokole začínají strohým popisem domu a vstupu z ulice, stejně jako schodů do suterénu:
Ve sklepním prostoru, který je společný činžovnímu domu a obchodu se zeleninou, leží mrtvola mladé ženy v poloze na zádech. Ruce má mírně rozhozené od těla, v loktech nepokrčené, nohy pokrčené v kolenou v ostrém úhlu, se stehny široce roztaženými od sebe. Levá noha se kolenem dotýká zdi sklepa. Chodidla jsou u sebe, na kotníku pravé nohy jsou staženy spodní kalhotky. Pod tělem leží boty na vysokém dámském podpatku.
Mrtvola je oblečena do tmavomodrého kombiné, podprsenky a světle fialových vzorovaných tzv. indických šatů, přes ně je navlečen bílý svetr s propínáním vpředu. Silonové punčochy jsou zakončeny gumou, nahrazující podvazky. Kombiné, roztrhaná podprsenka, šaty i svetr jsou vyhrnuty do horní třetiny hrudníku nad prsa, takže tělo je v podstatě obnažené.
Jeden z cípů rozhrnutého svetru měla zavražděná žena zasunutý do ústní dutiny, vrah dále použil tři škrtidla – čalounickou niť, utržené ramínko od podprsenky a pásek od svetru.
Žádná kabelka. Žádné doklady. Totožnost oběti zjistili ovšem kriminalisté už v průběhu ohledání místa činu:
„Pracuji jako vedoucí hospodářského útvaru organizace, kde byla zaměstnána Marta Michalčíková. Současně také působím jako velitel objektu Wintrova,“ uvedl JUDr. Karel Přibyl do svědeckého protokolu. „V průběhu odpoledne jsem slyšel fámy od sekretářek a uklízeček o vraždě na Puškinově náměstí. Měl jsem také informaci, že Marta Michalčíková nepřišla ráno do práce a že je nezvěstná.
Proto jsem se dostavil na Puškinovo náměstí, kde jsem se prokázal služebním průkazem. Dále jsem se informoval na velitele realizační skupiny, sdělil jsem, kdo jsem a proč se o případ zajímám. Představený soudruh mě odvedl do sklepních prostor domu, kde se nachází obchod se zeleninou a pod schody první podesty výstupu na dvorek jsem uviděl zavražděnou.
V této ženě jsem bezpečně poznal pohřešovanou Michalčíkovou především podle oblečení, tedy šatů a svetříku, barvy vlasů a odhadnutého stáří. V obličeji byla mírně oteklá, rovněž kvůli roubíku v ústech měla obličej mírně zdeformovaný.“

Vzápětí začal Straka vypovídat k vraždě Marty Michalčíkové. Jenomže na hodinách bylo 03.24 hod., logicky proto zazněla otázka vyšetřovatele:
Jste schopen vnímat a plně chápat, co vypovídáte? Stejně jako vnímat čtený protokol, chápat, co je v něm uvedeno?
Straka odpověděl kladně, také nikdo z dalších zúčastněných neměl námitky. Obviněný proto mohl přejít k vraždě poslední oběti, kterou napadl na ulici svým oblíbeným škrtičským chvatem. Pak ženu vtáhl do vchodu nejbližšího domu.
„Potom jsem jí stáhl krk provazem, který jsem si vzal doma. To už bylo nějak ze strachu, nebo nevím. Provaz jsem zatáhl na dva uzle. V této době ještě jevila známky života, chroptěla, snažila se dýchat nosem… Teprve poté jsem s obětí souložil… Táhnul jsem ji těch pár schodů do sklepa. Protože neustále chroptěla, tak jsem jí stáhl krk páskem od svetru…“
Na použití ramínka podprsenky coby třetího škrtidla si Straka nedokázal rozpomenout, to byl ale jen bezvýznamný detail jinak úspěšné noci vyšetřovatele Markoviče.

Jiří Straka, narozen 14. dubna 1969 Praha, je český sériový vrah známý též jako spartakiádní vrah. V rozmezí 17. února až 16. května 1985 napadl na území Prahy celkem 11 žen, přičemž brutalita jeho útoků se postupně zvyšovala. Nakonec byl usvědčen ze tří vražd, dvou pokusů o vraždu, pěti znásilnění, tří loupeží a pěti krádeží. Po propuštění z výkonu trestu žije pod jinou identitou.

Zdroj, odkazy:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ji%C5%99%C3%AD_Straka

https://www.databazeknih.cz/autori/viktorin-sulc-14321