Orličtí vrazi, dům se sudy, popravovna, dům Vladimíra Kuny Verified

Orličtí vrazi, dům se sudy, popravovna, dům Vladimíra Kuny

Vladimír Kuna narozen 21. června 1964 se znal s Karlem Kopáčem již od dětství a v dospělosti spolu navštěvovali posilovnu v Praze-Podolí. Ve svém sklepě v domě na adrese Karlovotýnská 108/8, Rudná, si časem zřídil posilovnu, kde přechovával zbraně, mezi nimi i protitankové střely RPG.

Vražda Leorenta Lipoveciho. K druhé vraždě došlo 9. ledna 1992, vraždy se tentokrát zúčastnil i Vladimír Kuna. Tehdy chtěl číšník a přistěhovalec z Kosova, Leorent Lipoveci, koupit zbraň.
Obchod se odehrál v Kunově sklepě v domě na adrese Karlovotýnská 108/8, Rudná. Lipoveci tušil zradu a na schůzku se vyzbrojil nožem. Když se podíval do kufru se zbraněmi, střelil ho Černý do hlavy. Kopáč ani Kuna výstřel neočekávali a lekli se. Černý na jejich reakci vyskočil, zakmital nohama a vykřikl: „To jsem ale čtverák!“ Kopáč později vypověděl, že výkřik se mu líbil, a že od té doby mu začal říkat Pacient (narážel na psychiatrickou léčebnu). Vraždou si Kopáč, Černý a Kuna přišli tentokrát jen na 30 tisíc Kčs.
Tehdy přišel Kuna na nápad zbavit se mrtvoly v sudu s pomocí louhu. Sud si již předem připravil. Kopáč tomu moc nevěřil, ale Kuna přesto mrtvého do sudu nacpal, nasypal na něho louh (to byl pro změnu Černého nápad), zalil vodou a sud zavařil. Všichni tři muži poté naložili sud do vypůjčené Avie a odjeli ke Žďákovskému mostu, kde ho, stejně jako Katovského, shodili do vody.
Černý po vraždě nosil zlatý řetízek mrtvého. Měl v úmyslu byt Lipoveciho vykrást, ale na nátlak Kopáče od tohoto úmyslu odstoupil. S Lipoveciho autem poté Kopáč, Černý a Kuna odjeli do německého Weidenu, auto zaparkovali před hypermarketem a odjeli domů.

Pokus o vraždu. V létě 1992 se Černý pokusil zavraždit policistu Jána Mata, který se s členy gangu znal z posilovny. Černý chtěl získat jeho byt v Praze 5. Ján Mató o vraždách však nevěděl. Toho léta si šli Kopáč, Mató a Černý zastřílet na různé primitivní terče do Kunova sklepa v domě na adrese Karlovotýnská 108/8, Rudná. V jeden okamžik přiložil Černý k Matóvě hlavě pistoli a zmáčkl spoušť. K výstřelu však nedošlo, protože se náboj vzpříčil. Mato zachoval klid a pronesl: „To by sis, blbče, pomohl…“. Policista byl po odhalení gangu za jejich styky kázeňsky potrestán. Roku 2002 byl zavražděn v pražském metru.

Tehdy si Kuna uvědomil, že parťáci začali o jeho velikém snu alespoň uvažovat. Hodlal si proto zasloužit jejich důvěru. Kromě zabití jeho matky hovořili jeho přátelé o jiných, nových možnostech zisku a mluvili také o zkušenostech. Hrob v hluboké vodě byl uznán za vhodný, drátěné pletivo však za ideální druh rakve neuznávali. Kuna byl člověk nejen manuálně zručný, ale také nápaditý. Pozdější definice mnoha redaktorů a pozorovatelů, kteří ho popisovali jako člověka jednoduchého ba přímo primitivního, nebyly příliš výstižné. „Tak si do toho vlez!“ vybídl Kopáče, když mu ve svém sklepě předváděl svůj nový výrobek. Dvěstělitrový sud s pečlivě a přesně odříznutým víkem. Kopáčovi se do sudu, byť jen na zkoušku, ani trochu nechtělo. Považoval za lepší otestovat věc naostro. A to co nejdřív !

Když přijeli do Rudné, byla již tma. Sklepní okno Ku-nova domku svítilo. Lipoveci tam nahlédl. Spatřil domácí posilovnu a v ní usilovně cvičící borce. Vzal do ruky vyhazovací nůž. Kopáč zaklepal na okno a vzápětí oba sestupovali po rozbitých schodech do sklepa. Do sklepa, jehož fotografie budou za tři roky ukládány do kriminalistických archívů. Kuna přinesl kufr se zbraněmi a otevřel ho. Poslední myšlenkou Leorenta Lipoveciho bylo, že mu ten pitomej nafoukanej urňák nelhal. Ozval se výstřel. Všichni na něj čekali, ale nikdo ho ne-čekal tak rychle. Lipoveci padl na zem. Všechny šokovala rychlost, s jakou byl čin proveden, a všichni na chvíli strnuli. První se vzpamatoval ten, kdo strašný okamžik na-časoval sám. Černý tehdy povyskočil jako kašpárek v loutkovém divadle a pronesl: „Tojsem ale čtverák!“ Kuna s Kopáčem si rychle vyměnili pohledy. •Pak se sehnuli pro tělo Lipoveciho a rychle ho táhli do vedlejší kotelny. Když zjistili, že Lipoveci ještě projevuje známky ~života, dokončil Černý své dílo dalšími ranami z pistole. Opět vraždila malá „šestpětatřicítka“. Když utichla střel-ba, ozvalo se zaklepání na okno.

Nejdříve mrtvého svlékli a pak ho Kuna s Kopáčem zvedli nad sud a spustili dovnitř. Nyní se všichni přesvědčili, že se do sudu člověk vejde. Byl tam s nohama zkříženýma do tureckého sedu. Pak přišel na řadu pytel s louhem. Na tělo vysypali pouze polovinu. Tu polovinu nezvolili proto, že by se před-tím namáhali zjišťováním přesného množství nutného hydroxidu. To spíš s louhem šetřili, rozhodně však nepočítali s tím, že by zbylou polovinou čistili zanesené odpadové potrubí. Kuna zůstal se sudem sám. Sám se sudem, se svařovací soupravou a víko bylo brzy přivařeno precizním svarem.

Kuna zůstal se sudem sám. Sám se sudem, se svařovací soupravou a víko bylo brzy přivařeno precizním svarem. Lipoveciho Ford Taunus odjel, aby zůstal opuštěn ve Weidenu stejně jako auto Katovského. Druhého dne odpoledne se podle plánu všichni tři sešli v Kunově domě. Cerný přivezl náklaďák. Zůstal věrný značce Avia a smíchovskému Pragocaru.

Čekalo je však nemilé překvapení. Nikdo z nich nebýval ve škole nijak pozorný a nedávali pozor ani při hodinách chemie. Každý, kdo si ze školního seznámení s chemií něco odnesl, si pamatuje, jak rychle se dokáže zahřát kádinka s vodou, na jejímž dně se rozpouštějí pecičky hydroxidu sodného. Vrahům Lea Lipoveciho však pojem rozpouštěcí teplo, či teplo reakční, nic neříkal. Během noci a dne, kdy odváželi auto do Německa, se sud s mrtvolou tak zahřál, že na něm téměř nebylo možné udržet ruku. Navíc byl sklep Kunova domu plný odporného zápachu. Udělali to nejhorší, co v tuto chvíli udělat mohli. V pošetilé víře, že všechno se dá uhasit vodou, nalili ji do sudu bočním otvorem. „Ty někam zalez a nepřekážej!“ ocenil Kuna šikovnost Černého při manipulaci se sudem. Vysunuli děsivý předmět ze sklepního okna a po prknech ho navalili na korbu přistavené Avie. Museli si na to vzít gumové rukavice. Jednak proto, aby alespoň trochu zmírnily nepříjemný dotyk s horkým plechem, jednak proto, že kolem bočního uzávěru vytékala pod tlakem tmavá tekutina. Když usadili sud na korbě, zjistili, že se nafukuje jako zkažená konzerva a že boční otvor plní funkci přetlakového ventilu…

Když přišli ke Kunovi, byl sud již připraven. Zavařen a naplněn vodou. Kopáč se dotkl jeho povrchu a přičichl k bočnímu otvoru. „Lipoveci vás poučil, co? Ten louh byla pěkná volovina.“ Pak proběhl děj podle starého známého scénáře. Avie a Žďákovský most. Na dně už odpočívaly rakve tři. Ale kdo vlastně byl ten třetí?
Bývalý příslušník státní bezpečnosti Vlastimil Hodr pracoval za časů, kdy mu příslušnost ke státním složkám zajišťovala pohodlný život, na ruzyňském letišti. Při výkonu své práce se seznámil se světem beztrestnosti celních podvodů. Po změně politické situace nehodlal ten svět opustit…

„Co to je za obra? To nemáš žádný menší ryby?“ žasl potom nad velikosti mrtvého, když ho sesunuli na podlahu kotelny z kolečka pocházejícího ze stavby a když stáhli krycí pytle. „S tím nám musí pomoct Karel. Zajeď pro něj, měl by být doma!“ „Říkal jsi, že se do sudu vejde každej.“ „To taky vejde,“ trval na svém Kuna, trochu uražen po-chybnostmi o svém vynálezu. O tom, jak se do dvěstělitrového sudu vejde tělo člověka, které svými objemovými parametry převyšuje běžný průměr, nemá na tomto místě smysl se rozepisovat. Jednak je to námět dost nechutný, jednak chybí dostatek věrohodných údajů. Kopáč pří-mým svědkem nebyl a vlastní aktéři se spoluvrahovi nesvěřili s těmito podrobnosti ani v době po činu, ani později. K tématu se nevracel ani jinak vychloubačný Cerný. Jisté je to, že ještě večer téhož dne klesl další sud na dno jezera a že Kunův svar byl opět zcela precizní.

Dvě trubky naplněné molitanem a otestované na výstupní kontrole střelnice, jejíž funkci převzal Kunův sklep, dokázal prodat za dva tisíce korun. Sto padesát tlumičů pak svým finančním obratem tři sta tisíc korun dalo za pravdu jeho představě, že vraždy druhého stupně jsou mnohem výnosnější.

Veliké starosti mu v Kladrubech dělaly protitankové střely, skladované v Kunově sklepě. Přímo Kunu sice nepodezíral, ale o jeho činnosti v Praze nemohl nic vědět. Domníval se, že Kuna by mohl pancéřovky prodat a proti nim by v pokoji léčebného ústavu s pistolí mnoho nezmohl.

Vladimír Kuna byl zatčen ve stejnou chvíli ve svém domě. Na rozdíl od mile se usmívajícího Černého, dělal dojem člověka, jehož se hrubost policie, pronásledující poctivé občany, nadmíru dotkla. Vážně ho to rozčílilo.

II. obviněný Černý, obviněný Kopáč a obviněný Kuna 1. dne 9. L 1992 obviněný Černý usmrtil Leorenta Lipoveciho a po předchozí dohodě zlikvidoval je-ho tělo s pomocí obviněného Kopáče a obviněné-ho Kuny. 2. začátkem února 1992 vyrobili obviněný Kuna a ob-viněný Kopáč výbušný balíček s úmyslem usmrtit Annu Medkovou, který odeslal obviněný Cerný a který později v rukou Medkové explodoval a způsobil jí smrtelné zranění.

V. obviněný Černý
1. v první polovině roku 1992 se pokusil zastřelit Ja-na Tomana s cílem získat pro sebe jeho byt.

VIII. obviněný Vladimír Kuna
od začátku roku 1994 do května 19951/přechová-val bez povolení 2 kusy protitankových prostředků RPG 75, 3 kusy ručních granátů F1, 1 400 g trinitro-toluenu, 1145 kusů nábojů ráže 22 mm a 6 kusů ženijních rozbušek.

Spáchání tohoto skutku doznávají obžalovaný Kopáč a ob-žalovaný Kuna. Obžalovaný Kopáč uvedl, že se jednalo o pře-dem připravenou akci, nebot‘ poté, co seznámil obžalovaného Kunu s tím, co již jednou spáchali, a když zjistili, že se na nic nepřišlo, neměli důvody k obavám a dohodli se na provedení další vraždy společně s tím, že obžalovaný Kuna vymyslel, jak se zbavit těla oběti bez rizika. Hledali potom vhodnou oběť a když obžalovaný Cerný slyšel, že chce poškozený kupovat zbraně, na-vrhl jako oběť jeho, protože se domníval, že u sebe bude mít větší množství peněz. Obžalovaný Kopáč sice ze zkušenosti věděl, že Poškozený neoplývá penězi, ale neměl ho rád kvůli špatným vztahům mezi družkou obžalovaného a poškozeným, a proto s ná-vrhem souhlasil. Poté se společně dohodli na provedení činu a obžalovaný Kuna, který sám navrhl, že bude vhodné převážet mrtvoly v sudech, připravil ve sklepě sud tak, že odřízl víko. Ob-žalovaný Kopáč dohodl s poškozeným schůzku, v prvním termínu na ni nepřišel a dohodli se na termínu dalším, tedy 9. I. ti 1992. Obžalovaný Kuna a Cerný na ně čekali ve sklepě v posilovně. Poškozený šel s obžalovaným Kopáčem do sklepa a když přišli dolů, vyzval obžalovaný Kopáč obžalovaného Kunu, aby podal kupik, ve kterém byly uloženy zbraně a když kufřík otevřeli a poškozený se k němu sklonil, střelil jej obžalovaný Cerný zezadu do hlavy. Poškozený po výstřelu upadl, obžalovaní z toho byli poněkud vyvedeni z míry a obžalovaný v této situaci prohlásil „to
jsem ale čtverák“. Tělo poté odtáhli do uhelny, a když zjistili, že poškozený stále chroptí, střelil jej obžalovaný Černý ještě několika ranami. Poté tělo svlékli a nechali si věci, které mohli použít, peníze a doklady, a oblečení s nepotřebnými osobními věcmi spálili. Uvedl, že obžalovaný Černý si vzal šekovou knížku, zlatý řetízek, klíče od bytu a potvrzení ze zlatnické opravny. Mluvili o tom, že by bylo riskantní chodit do bytu poškozeného a nabádali obžalovaného Černého, aby se nepokoušel vyzvednout zlaté předměty LI z opravny. Tělo poškozeného uložili obžalovaní do sudu a aby se fi do něho vešlo, obžalovaný Kuna na něj šlapal. Poté na tělo nasypali louh, který měli ve sklepě a všichni společně se opět jeli zbavit auta poškozeného tak, jako v prvém případě. Poté se vrátili do bydliště, vyspali se a následující noc odvezli Avií vypůjčenou z Pragocaru sud na Zd’ákovský most a opět jej shodili z mostu do vody…

Kunův příběh je chmurný. Chmurný a strašidelný je i jeho dům v Rudné.

Orličtí vrazi je označení pro pět českých sériových vrahů, kteří v letech 1991–1993 zavraždili pět lidí, vesměs podnikatelů, za účelem peněžního zisku.

Zdroj, odkazy:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Orli%C4%8Dt%C3%AD_vrazi

https://www.databazeknih.cz/knihy/kauza-orlik-87375

Video: