Orličtí vrazi, Podolí, setkání vrahů a obětí, plánování vražd Verified

Orličtí vrazi, Podolí, setkání vrahů a obětí, plánování vražd

Vladimír Kuna narozen 21. června 1964 se znal s Karlem Kopáčem již od dětství a v dospělosti spolu navštěvovali posilovnu v Praze-Podolí.

Přesto se Karlu Kopáčovi nežilo vůbec špatně. Slušné honoráře za ochranu poskytovanou novodobým vůdcům loupežníků a zisky z prodeje zbraní mu umožňovaly luxusní život. Odpoledne trávil u bazénů za neustálého doprovodu přitažlivých dívek. Později v cele vzpomíná, že jich bylo mnoho, někdy i čtyři za den. Své svaly si dál pravidelně udržoval a v posilovně v Podolí se rozhodl upravit je do normalizované podoby, které se říká kulturista.
Do Podolí začal časem docházet i Luděk Černý. Ani ho nenapadlo dřít se s činkami. Povaloval se v sauně a v soláriu a večery končin v podolské restauraci. Při sklence či půllitru se potom rozvíjely úvahy, zrozené ve chvílích smutného návratu z neúspěšné akce v cizině. Úvahy o penězích, o jejich dosažitelnosti, úvahy o zločinu.

Když seděl u stolu s Ludvíkem Černým, začal o něm uvažovat jako o živé zbrani, jako o nástroji, který se dá za peníze pronajmout a po použití zase odložit. Uvědomil si, že nyní má k disposici všechny zbraně potřebné k do-bytí bohatství. Zbraně technické i nástroj nutný k vypinění mezery, vzniklé jeho vlastními morálními zábranami. Sen o pokladech světa se mohl uskutečnit. Bylo však k to-mu třeba, aby někteří jiní lidé své sny dosnili.

Také první oběť snila svůj velký sen. Opět o bohatství. Sen o životě na březích tropických moří, na terasách přepychových hotelů, sen o štíhlých krasavicích, obletujících svalnatého boháče na písečných plážích. Tím urostlým a bohatým mužem pak měl být český „soukromý směnárník“ Aleš Katovský. Stal se jedním z vyvolených, kteří se dokázali neuvěřitelně rychle dostat k penězům a jejichž sen, trávit večery s vějířem bankovek v ruce, se rychle blížil. Očekával, že během několika roků skončí svou činnost v českém prostředí a přesune se někam, kde neznají zimy, kde stále září slunce a platí se dolary. Katovský brzy zjistil, že se v českých luzích a hájích, a ještě víc ve stověžaté matičce Praze, množí nebezpečné oblasti. Vyřešil to rychle, ale nešťastně, když přijal pomocnou ruku muže, který se ujal jeho ochrany — a později se stal jeho vrahem! V Podolí se seznámil s Karlem Kopáčem.

Den 5. dubna 1991 pro něj začal v posilovně. Snad mu vědomí tělesné síly umožní zahojit duševní slabinu. Večer přišel ke slovu alkohol. Utopit pochybnosti v pivu. Když dopíjel asi osmý půllitr, přišel Katovský. A tak Kopáč zaměnil hospodskou židli, na níž o vraždě jenom přemýšlel, za sedadlo spolujezdce oběti. Když dojeli do Rudné, uvítal je vrah. Byl připraven. Kopáč vystoupil z vozu a přešel k Černému. Vrátil se pak do auta s tím, že Černý opět nemá u sebe peníze.

Pak odešel tam, odkud odejel Aleš Katovský za svým posledním obchodem. Do posilovny v Podolí. Večer se začali známí po Alešovi shánět. Byl přece pravidelným návštěvníkem a Karel Kopáč se musel pomalu smiřovat s tím, že se na něj budou od této chvíle všichni dívat trochu jinak.

Nicméně výslechy kriminální policie, orientované na všechny časté hosty podolské posilovny, ustaly, a klid vod-ní hladiny nad Alešem Katovským byl jen občas narušen výletním parníkem nebo rybářskou pramičkou. Nezbývalo než vyhodnotit vraždu kladně. O Aleše Katovského se svět přestal zajímat. Čtyřista tisíc korun za noc je vynikající mzda.

Kuna začal pravidelně chodit do Podolí i po pracovní době a oba obvykle skončili v podolské pivnici. Kopáč za svého kamaráda z dětství ochotně platil. Časem pak mu-sela přijít chvíle, kdy se jejich životní názory sjednotily. V Kunovi objevil Kopáč člověka, který mu projevoval od-danost. Vždyť i divoký pes může být věrný jednomu pánovi. Vzájemná důvěra mezi oběma rostla den ode dne a u piva se začal jeden svěřovat druhému. Kopáč se Kunovi svěřil s vraždou Katovského a Kuna nechtěl zůstat pozadu. Jeho nabídka ke spolupráci však přesahovala běžné představy o zločinu. „Musíš mít nějakej kapitál,“ říkal Kopáč. „Ten do něčeho vrazíš a vyděláš. Musíš si sehnat prachy.“ Kuna by moc rád vložil do kšeftu prachy. Toužil po tom. Ale kde je vzít? Již dlouho ale nosil v hlavě myšlenku, kterou nyní nabídl Kopáčovi. Nejprve jen tak, jakoby si na ní náhodou vzpomněl.“ „Ledaže bych dědil,“ rozesmál se. „A kolik je mámě?“ zeptal se Kopáč, aniž by mu přišlo na mysl, že by se mohl zeptat třeba na věk Kunova otce. „Ani nevím,“ řekl Kuna a Kopáč si uvědomil, že má skutečně co dělat s člověkem, který nemá k vlastní matce na-prosto žádný vztah. Neznat věk matky! „Budu si muset počkat takovejch třicet let.“ Kuna si počkal, zda Kopáč téma nerozvine sám. Musel čekat dost dlouho a využil čekání k vypití dalších piv. I když se bavili o všem možném, nedokázal se soustředit na nic jiného, než na vidinu dědictví. Když alkohol v krvi dosáhl správné hranice, vrátil se konečně k myšlence, která byla pro něj zcela zásadní. „Ledaže bysme matku nějak udělali.“ „Ty blbče! Ty by jsi chtěl udělat vlastní mámu?“ Jakou mámu? Víš kdo to je? To je ta… ta sadomasochistka! Rozumíš? Sadomaso! Es! Em! Měl bys jí vidět, co tam s těma lidma dělá.“ Kopáč pochopil, že Kuna od svého nápadu hned tak neustoupí. „Dobře. Mám kluka, kterej by to udělal. Nebude to ale zadarmo. Za kolik by ten barák měl bejt?“ Kuna radostí téměř vykřikl. „Aspoň tři milióny!“ A tak se setkali všichni tři, Kopáč, Cerný a Kuna. Trojice, jež bude mít v tomto příběhu úlohu zcela zásadní.

Po odeslání pekelného stroje čekalo Kunu několik dní trýznivých pochybností. Černý se od převzetí balíku ne-ukázal. Neexplodoval balík během poštovní přepravy? Dostal se až k matce? Otevřela ho? A když, stalo se to, co plánoval, nebo už je v rukou pyrotechniků? Až když za ním přišli do Podolí dva pánové, bylo Kunovi jasné, že se něco stalo.

Přesto nebylo snadné ukončit všechny vazby s lehkovážným vrahem, stejně tak jako nikdy není lehké začít nový život bez návaznosti na minulost. Černý se v Podolí stále objevoval a Kopáč nedokázal prostě říci: „Už mi nelez na oči!“

Když Toman vystřílel zásobník, nasedli všichni čtyři do auta a odjeli bez zjevných emocí do Podolí. Toman byl naprosto klidný a Cerný se, podle Kopáče, připitoměle usmíval. Možná si policista myslel, že se jednalo o pouhou nebezpečnou hru. Hru malého kluka, který si hrál s pistolí. Možná však pochopil, že se o žádnou hru nejednalo. Kdyby to dal najevo, musel by Černého udat, a pak by se vystavil nebezpečí postihu z výsledků vzniklého vyšetřování. Lepší bylo na věc zapomenout a v případě pozdějšího vyšetřování, které by mohlo být vyvoláno jinými cestami, mohlo ho předstírání klidu ochránit před postihem za nespinění oznamovací povinnosti. Kontakty s Kopáčem ihned nepřerušil, ale v Kunově sklepě se již nikdy neobjevil. „Co to mělo znamenat?“ zeptal se Kopáč Cerného ihned po odchodu policisty. „Co znamenat?“ odpověděl přitroublé Černý. „No ten Toman,“ zvýšil hlas Kopáč. „Myslel sis, že ti budeme mrtvolu zase uklízet?“ „No tak bysme ho uklidili a já bych se k němu nastěhoval do bytu.“ Ta odpověď Kopáče definitivně přesvědčila o nutnosti ukončení kontaktů se zabijákem Černým.

Místo vraždy ani mrtvý Katovský nebyly ohledány z důvodů, které známe, přesto však bude čtenáři vadit, že Kopáč nebyl ve věci zmizení Aleše Katovského nikdy vy-slýchán. Celý případ byl ukončen založením výpovědí několika plavčíků z Podolí a saunaře, a potom odložen mezi nevyřešené případy.

Přesto dlouhou dobu zapíral. Vydržel to několik týdnů, ale potom změnil taktiku. Ohlásil „upřímné doznání“ a dal se do toho. Mluvil a mluvil, nalézal při tom a odhaloval vyšetřovatelům spoustu věcí, hlavně ovšem svých polehčujících okolností. Tak třeba s Kopáčem se potkal zcela náhodně v Podolí — a to bude asi pravda. Imponovaly mu jeho fyzické schopnosti a tak začal spolu s přítelem chodit do posilovny. I tohle je patrně pravda. Třebaže o Kopáčovi zaslechl občas všelijaké nepěkné věci, nevěnoval jim velkou pozornost. „Lidé toho napoví-dají, že? Vždyť právě Karel byl v dětství můj nejlepší kamarád…“ A to byl také ten nejsilnější důvod, proč se mu Kuna svěřoval se spoustou svých starostí.

Orličtí vrazi je označení pro pět českých sériových vrahů, kteří v letech 1991–1993 zavraždili pět lidí, vesměs podnikatelů, za účelem peněžního zisku.

Zdroj, odkazy:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Orli%C4%8Dt%C3%AD_vrazi

https://www.databazeknih.cz/knihy/kauza-orlik-87375

Video: