Vila Tereza, první sídlo sovětského velvyslanectví Verified

Vila Tereza, první sídlo sovětského velvyslanectví

Vila tereza, první sovětské velvyslanectví, před Mnichovem 1938 zde byl velvyslanec Alexandrovsky, který byl později popraven na příkaz Stalina. Před válkou bylo sovětskou stranou slíbena ochrana hranic Československa společně s Francií, nicméně Beneš se této dohody o ochraně bál, historie ukázala, že oprávněně, sověti chtěli jen území nebo alespoň sféru vlivu, dohodu nakonec ani oni nedodrželi a raději se dohodli s Hitlerem, který je později také napadl. Sověti československo stějně nakonec okupovali.

„Zde ve vile Tereze sídlilo od roku 1922 první sovětské oficiální zastupitelství v Československu“
Vila Tereza je novorenesanční stavba, která stojí na nároží ulic Italské a Vozové na pražském Žižkově.
Civilní geometr Jan Holejšovský nechal postavit v tehdy ještě samostatné obci Královské Vinohrady v roce 1873 jednopodlažní budovu, stavbu provedl pražský stavitel Josef Vevera. Holejšovský nemovitost již v roce 1874 prodal a poté budova často měnila majitele, až ji v roce 1885 koupil Daniel Märky a pojmenoval po druhé manželce. Podle plánů předchozího majitele stavitele Troníčka provedl přestavbu v pseudorenesančním slohu, kterou dokončil v srpnu 1886. Když v roce 1897 zřídilo Švýcarsko v Praze konzulát, byl Märky jmenován prvním konzulem a až do smrti v roce 1903 ve vile úřadoval. Märky ještě za života převedl nemovitost na své dvě děti. Druhý švýcarský konzul v Praze Emanuel Hess přestěhoval konzulát v roce 1904 do Škrétovy ulice na Královských Vinohradech.
Ve vile Tereze sídlilo od roku 1922 první sovětské oficiální zastupitelství v Československu, zpočátku jen obchodní mise.
Vila byla před rokem 1988 prohlášena národní kulturní památkou, v roce 1991 byla ochrana změněna a budova spolu s vrátnicí, ohradní zdí a plastikou je chráněna jako kulturní památka České republiky.

Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa (Vstup spojeneckých vojsk, Operace Dunaj) byl vojenský vpád vojsk pěti komunistických zemí Varšavské smlouvy v čele se Sovětským svazem (SSSR) na žádost konzervativního křídla Komunistické strany Československa, který se uskutečnil 21. srpna 1968. Invaze se kromě Sovětské armády zúčastnila vojska Polské lidové republiky (PLR), Maďarské lidové republiky (MLR) a Bulharské lidové republiky (BLR). Vojska Německé demokratické republiky (NDR), ač připravena k zásahu, nakonec hranice ČSSR nepřekročila (až na malý počet specialistů). Země Varšavské smlouvy, které se invaze nezúčastnily, byly Albánie (od roku 1962 fungovala v tomto paktu jen jako pasivní člen) a Rumunsko pod vedením svérázného diktátora Nicolae Ceauşesca.
Byla obsazena většina důležitých měst v tehdejší ČSSR, krátce po příjezdu tanků a obsazení letišť, na kterých přistávala sovětská letadla s další vojenskou technikou. Předsednictvo ÚV KSČ přijalo usnesení odsuzující invazi (poměrem 7 : 4 hlasům). Československá armáda, která měla na starosti obranu hranic, nepodnikla skoro žádné kroky k obraně. Veřejnost během prvního týdne okupace vyjadřovala silný odpor, čímž zabránila provedení původních plánů k ustanovení otevřeně kolaborantské tzv. Dělnicko-rolnické vlády. Spontánní odpor proti okupaci de facto v očích světové veřejnosti zdiskreditoval socialismus sovětského typu. Bylo přerušeno rozhlasové i televizní vysílání, které však bylo rychle obnoveno z improvizovaných studií. Následně došlo k potlačení československého pokusu o reformu socialismu – tzv. pražského jara. Došlo k zatčení a internaci československých vedoucích představitelů – Dubčeka, Smrkovského, Černíka a dalších. Masové spontánní protesty trvaly týden. Vojska SSSR zde zůstala až do roku 1991.
V průběhu invaze bylo nasazeno do československých ulic přibližně 6 300 tanků, které byly následovány velkým počtem pozemních jednotek v odhadovaném počtu 200 000 až 500 000 mužů.
Tanky a obrněná vozidla byla pomalována tzv. invazními pruhy. Tyto pruhy bílé barvy na kapotách obrněnců a ostatních vozidel měly zabránit případné palbě spřátelených jednotek. V tehdejší době totiž v Československu byla ve výzbroji stejná technika jako v ostatních členských státech Varšavské smlouvy a tak v případě protiútoku Československé armády by armády Varšavské smlouvy (okupační vojsko) měly problémy rozlišit nepřítele od spojence.
Ode dne vstupu vojsk na území Československa do konce roku zemřelo při střetech cizích vojáků s civilisty a dopravních nehodách zaviněných okupačními vojsky 108 Čechů a Slováků. Kvůli okupaci pak do roku 1989 zemřelo 402 civilistů, nejvíce z nich při autonehodách. Invaze měla za následek také emigraci přibližně 100 000 lidí do konce roku 1969, dalších 140-250 tisíc lidí pak emigrovalo do roku 1989. Sověti uvádí během prvního měsíce invaze 104 svých mrtvých.

Zdroj, odkazy:

https://en.wikipedia.org/wiki/Warsaw_Pact_invasion_of_Czechoslovakia